Recenze: Nebezpečně blízko

Název: Nebezpečně blízko
Autor: Linda Howard
Žánr: Romance
Počet stran: 256
Rok vydání: 2009
Nakladatelství: Alpress

Anotace: Když se Bailey vydá na dovolenou, netuší, jak velké dobrodružství ji čeká. Při přeletu hor vysadí motor letadla a pilotu Cameronovi se jen s potížemi podaří nouzově přistát. Oba jsou zranění a Bailey si uvědomuje, jak těžké bude přečkat v mrazivé divočině. Že jim jde opravdu o holý život, to se jim potvrdí po zjištění, že havárie jejich letadla nebyla žádná nehoda...




Recenze:

Bailey Wingateová je mladá vdova po velmi bohatém muži. Po jeho smrti žije v jeho obrovském domě, spravuje jeho majetek a podle instrukcí v závěti se stará o svěřenecké fondy svých nevlastních dětí, které jsou starší než ona sama. Ty ji z celého srdce nenávidí a spolu s celým okolím považují Bailey za zlatokopku, co se před rokem přisála na starého, umírajícího muže a teď si po jeho smrti užívá svatbou a závětí nabytého majetku. Nikdo kromě Bailey samotné netuší, že skutečnost je úplně jiná a že má do zlatokopky opravdu daleko.

Cameron Justice je pilot a jeden ze dvou majitelů malé soukromé letecké firmy, kterou rodina Wingateových pravidelně využívá. A je to právě on, na koho padlo, aby mladou paní Wingateovou dopravil letadlem na dovolenou. Cameron si o Bailey myslí to samé co ostatní, že je to chladná zlatokopka, která se na všechny dívá svrchu a myslí si o sobě bůhvíco. Ale práce je práce a peníze jsou peníze, a tak bez remcání nasedne do letadla a spolu s Bailey odletí.

Po pár hodinách ve vzduchu se jim však přímo nad horami porouchá motor a oni havarují. I když pád oba přežijí, ani jeden z nich na tom není moc dobře a kromě svých zranění je na životě ohrožuje i nehostinné prostředí uprostřed hor. Všude jen samý sníh, mráz a především samota. Široko daleko není nikdo, kdo by mohl jejich havárii vidět a zavolat pomoc. A když Cameron po prohlédnutí letadla zjistí, že jejich nehoda vlastně nebyla žádná nehoda, ale jasná sabotáž, všechno se zkomplikuje ještě víc. Někdo se je totiž pokusil zabít…

Nebezpečně blízko je už třetí kniha od Lindy Howard, co jsem během posledních dvou let četla. A po přečtení musím souhlasit s tvrzeními, že tato autorka má všechny knihy na stejné brdo. Protože opravdu má. Děj je samozřejmě jiný než u předchozích knih, ale schéma, podle kterého postupuje, je opět na vlas stejný. Muž se ženou, kteří se zpočátku nemuseli, se shodou okolností a náhod spolu dostanou do pořádného nebezpečí, během kterého jim jde o život, a konečně se pořádně poznají a zjistí, že vlastně nejsou tak špatní, jak si zpočátku mysleli. Kam to vede dál, si určitě zvládnete domyslet.

Z těch tří knih, co jsem od autorky četla, se mi Nebezpečně blízko zdálo nejslabší, ale je dost možné, že je to právě z toho důvodu, že jsem tento autorčin scénář četla předtím už dvakrát. Možná, že kdybych knihu přečetla jako první, líbila by se mi víc. Tím však netvrdím, že se mi nelíbila. Čtení jsem si stejně jako v těch dvou předchozích případech užila. Je to správný oddechový příběh, který zvládnete za chvíli a příjemně si u něj odpočinete, protože od vás rozhodně nevyžaduje přemýšlení a aktivní spolupráci. Od začátku je jasné, jak to všechno dopadne, a tak můžete jen v klidu číst a nechat svůj mozek odpočinout od vymýšlení všemožných teorií.

I když autorka tvoří všechny své knihy podle jednoho scénáře, určitě si od ní v budoucnu zase něco přečtu. Ty vyloženě sladké romance nemám ráda, takže když jednou za čas dostanu chuť po něčem romantickém sáhnout, vždycky je to něco, kde je láska šikovně zakomponovaná do krimi nebo dramatické zápletky. A to je u Lindy Howard vždycky, takže vím, že nesáhnu vedle. Nebezpečně blízko sice není nic extra, z mého pohledu jde jen o lepší průměr, ale na vypnutí a odpočinutí je zcela ideální.

Úryvek:

Připadalo jí, že od selhání motoru uplynula celá hodina, ačkoliv se logicky mohlo jednat o pouhé minuty… ne, dokonce ani o minuty. Jistě to byla méně než minuta, přestože se zdála být doslova nekonečná.

Proč tomu zatracenému letadlu trvá tak dlouho, než se zřítí?

To on. Justice. On představoval důvod, proč se jejich agonie tak vleče. Stále bojoval s gravitací a odmítal hodit ručník do ringu. Bailey pocítila iracionální nutkání udeřit ho pěstí a říct mu: „Přestaňte to prodlužovat!“ Kolik hrůzy mohla ještě vydržet, než její srdce povolí pod silným náporem? Ne že by v tom byl za daných okolností nějaký rozdíl…

PRÁSK!
Z nárazu jí zacvakaly zuby. Bezprostředně poté následovalo hrozivé, ohlušující skřípání kovu a dunivé rány, další podivné pleskavé zvuky a konečně náraz, tak prudký, že všechno zčernalo. Bezpečnostní pás se jí zaryl hluboko do těla. Zbytky vědomí vnímala, že se naklánějí doprava a poté klesají, padají; pás ji držel na místě, ačkoliv jí končetiny poletovaly jako u nějaké polámané panenky. Poté se udeřila pravou stranou hlavy do něčeho tvrdého a pohltila ji temnota.