Recenze: Hunger games - Vražedná pomsta

Název: Hunger games: Vražedná pomsta

Autor: Suzanne Collins 

Žánr: Dystopie
Díl: Hunger Games #2
Počet stran: 335
Rok vydání: 2010 
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Jste hladoví po dalším strhujícím čtení? Napínavý příběh dobrodružství, útlaku a romantiky pokračuje!
Katniss dosáhla vítězství v Hladových hrách aktem vzdoru proti všemocnému Kapitolu a jeho krutým pravidlům. Katniss s Peetou očekávají pomstu mocných. Překvapivé výsledky zápasu v drsné reality show však povzbudily obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí, jehož důsledky by byly víc než hrozivé?

Recenze:

Přišla jsem na to, že mám nějakou divnou úchylku, co se druhých dílů týče. Hrozně často se mi stává, že když jde o nějakou knižní sérii, tak se mi druhý díl líbí víc než ten první. A Hunger games nejsou výjimkou. Po přečtení Arény smrti jsem byla přesvědčená, že ji nic nepřekoná, ale jakmile jsem vzala do ruky Vražednou pomstu, změnila jsem názor. Vím, že jsem pravděpodobně jediná, protože všechno, co jsem o téhle sérii přečetla, říkalo jedno a to samé: Jednička je nejlepší.

Ale však to znáte. Sto hlav, sto chutí. Já totiž na Vražednou pomstu nedám dopustit!

Prezident Snow ještě stále neskousnul podvod, který Katniss v Aréně smrti provedla, a touží se jí pomstít. Když její vzdor ještě ke všemu povzbudí některé obyvatele Panemu, kteří se začnou bouřit proti Kapitolu, je prezident rozhodnutý zasáhnout. A jak jinak, než zničením jejich symbolu naděje – Katniss.

Zrovna je na řadě 75. ročník hladových her, což znamená výročí, které se slaví každých pětadvacet let. A pro tuto událost se prezident Snow rozhodne uspořádat hry, kterých se zúčastní bývalí vítězové, což znamená jediné: Katniss musí zpátky do Arény a bojovat proti ostříleným bojovníkům, kteří tuhle hru už jednou dokázali vyhrát a moc dobře ví, do čeho jdou.

Když jsem tvrdila, že jsem si v prvním díle oblíbila spousta splátců, pletla jsem se. Oproti sympatiím, které jsem chovala pro soutěžící ve dvojce, byly ty předešlé nic. Skutečně jsem si zamilovala Finnicka, Johannu, Mags a spoustu dalších. Zároveň jsem pokračovala v lásce k již zavedeným postavám jako Katniss, Peeta, Haymitch, Effie, Cinna a celý Katnissin maskérský tým.

Právě z toho důvodu pro mě bylo mnohem těžší číst druhý díl, když jsem se při každém otočení stránky strachovala, kdy o nějakého oblíbence přijdu. Ani zdaleka to ale neznamená, že by mi snad šlo čtení pomaleji než u jedničky. Řekla bych, že právě naopak. Byla jsem napnutá jako špagát a stále pokračovala dál.

Konec mě překvapil. Hodně. Celou dobu jsem byla schopná myslet jen to, kdy přijde ta chvíli, kdy zemře Finnick nebo někdo další z mých „mazáků“, takže mě ani nenapadlo přemýšlet nad nějakou lstí nebo nad tím, že všechno není tak, jak se zdá. Náznaky tam byly, a kdybych se trochu soustředila, možná bych celé to spiknutí dokázala odhalit, ale nejsem za to na sebe naštvaná. Právě naopak. Vyhovovalo mi, že jsem mohla být překvapená. Zvlášť když šlo o příjemné překvapení. Mohlo by se mi to stávat častěji…

Úryvek:

„A nyní, u příležitosti třetích Čtvrtoher," říká prezident, chlapec v bílém pokročí kupředu a pozvedne bílou truhličku. Snow zvedá víko a my vidíme řadu svislých obálek. Ať již vymyslel systém Čtvrtoher kdokoliv, připravil se na celá staletí dopředu. Prezident vytahuje obálku, jasně označenou číslem 75, projíždí prstem pod jejím přehybem a vytahuje kartičku. Bez váhání se dává do čtení. „V sedmdesátém pátém ročníku her, jako připomínka povstalcům, že ani ti nejsilnější z nich nemohou přemoci Kapitol, budou vybráni splátci z existujících řad vítězů."

Matka tlumeně vyjekne a Prim si zakryje tvář dlaněmi, ale já jsem na tom podobně jako diváci, které vidím v televizi. Jsem zmatená. Co to znamená? Existují řady vítězů?

Vtom mi dochází, co to znamená. Aspoň pro mě. Dvanáctý kraj může vybírat pouze ze tří vítězů. Dvou mužů. Jedné ženy...

Musím zpátky do arény.